Superreakční přijímač se stabilizací
Superreakční přijímač je znám od pravěku, funci obvodu si lze jednoduše vygůglit .
Správně navržený s-detektor má údajně pracovat i při značných změnách napájecího napětí UB. Toho lze však zřejmě docílit jen při dostatečně silném vst. signálu jednoho kmitočtu, na který je potom přijímač trvale naladěn. Proto je tu přijímač doplněn o stabilizaci napětí pro varikap a T1. Stabilizaci zajišťuje známý obvod TL431, který však zde současně pracuje i jako NF zesilovač.
Ke schématu:
Jelikož je klidové napětí obvodu IO1 rozmítáno vstupním nf signálem souměrně, je na vyhlazovacích C5 a C10 totéž klidové ss napětí, pouze zmenšené o úbytky na R3, R4. Stabilizované napětí pro pracovní bod T1 a současně pro ladění varikapu je na C10. Oděleně, z důvodu podstatně většího a proměnného kolektorového proudu, je stabiliz. napětí pro kolektor T1 přítomno na C5. Výsledkem je účinná stabilita přijímače vůči změnám napájecího napětí UB, kdy zvlnění či kolísání UB až o někoil voltů nemá vliv na rozladění přijímače, resp. zhoršení kvality reprodukce. Z funkce obvodu TL431 vyplývá, že přijímač je vlastně napájen proudově, přes omezovací odpor R5, takže lze použít "libovolně" velké napájecí napětí UB. Hodnotu R5 je ale třeba volit s ohledem na (ztrátový) klidový proud a přijatenou kvalitu výstupního nf signálu. U vzorku s destičkovou 9V bat. při odběru 1,5mA bez signálu, byl střední nf rozkmit 400mV se sluchátky 150ohm. Případně lze použít vysokoohmová sluchátka.
Oživení:
Pro základní oživení lze připojit i obyč. sluchátka - potom je ale vhodné zmenšit odpor R5. Dotkneme-li se špičkou pinzety vstupu (C6) a ozve se výrazný brum, můžeme pokračovat. V místech s místními VKV rozhl. stanicemi lze oživit přijímač již s anténkou/drátem 30cm. Trimr P1 vytočíme vpravo, P2 doprostřed. Jemně otáčíme běžcem P1 až naskočí superreakční šum. Poté otáčením běžce P2 vpravo-vlevo zkusíme zachytit signál nějaké místní stanice VKV. Pokuď se nedaří, je třeba upravit indukčnost cívky. Proto je vhodné si vyrobit několik cívek plus/minus 1-2 závity. NF signál z detektoru, s úrovní několika mV, prochází přes C6 na vstup IO1, který jej zesílí asi 100x. C11 eliminuje zbytkový šum IO1, větší kapacita omezí zesílení vyšších NF kmitočtů. Připojená anténa má vliv na citlivost přijímače. Proto by měl mít vazební C8 co nejmenší kapacitu; podobně to platí pro zpětnovazební C7.
Pozn. k zapojení:
Zapojení je triviální, necitlivé na tolerance součástek, proto se stavba musí zdařit opravdu každému. Snižováním odporu R10 napětí U-klid stoupá a naopak. Orientačně, bude-li R9=R10, bude U-klid vždy větší jak 5V (závisle na roptylu parametrů I-ref TL431). Jako D1 je vhodný varikap kterým lze dosáhnout kapacity jednotek pF při U-lad 6-8V. Vyhoví varikapy KB105, KB205, ekvivalenty BB105 aj.
Příjem jednoho vysílače můžeme realizovat s C-trimrem s kapacitu asi 30pF (Trimmer 23279/GES nebo CTK2-45PF/GM). V tomto případě pozice C1, C9 zkratujeme a R7, R8, P2 vypustíme (viz. schema-2). Náhradou za pevný C se může jakost Q obvodu LC zvýšit tak, že superreakce bude nekvalitní, potom zkusíme zvětšit R1 až na dvojnásobek.
Pozn. k TL431: místo TL431 bude určitě vhodnější použít TLV 431.pdf - má mnohem lepší parametry a Uref 1,24V což umožňuje snížit napájecí napětí.
K sosučástkám:
L1: Cívka L1 je zhotovena z holého (svlečeného) drátu Cu 0,8mm. Navineme 5 závitů na vrták 8mm, závit vedle závitu. Po sundání cívky z vrtáku špičkou šroubováku "projedeme" závity aby vznikla mezávitová mezera asi 1mm. Můžeme si připravit cívky se 3, 4 závity chceme-li dosáhnout až do pásma 145MHz.
TL1: tlumivka axiální TL47uH EC24 (GM) nebo SMCC 47uH (GES) ..
P1, P2: R-trimry PT10 (GM) nebo čtvercové PT10L (GES) naležato.
Použijeme-li jako P2 potenciometr s velkým "knoflíkem", bude ladění mnohem pohodlnější.
C5, C10, C12: el-lyty od 16V/nastojato.
Keramické C: teplotně stabilní
Rezistory běžné, metalizované.
T1: BF199 (měly by pracovat i jiné VF typy)
Lámací kolíky S1Gxx nebo STIFL (PADy UB, NF, Ant)
Celý přijímač se vejde do krabičky KM02.
(Vloženo 15.11.16)
Edit 25.1.21: přidáno schema-2
(Pro pořádek: bylo uvedena v KTE/2002, se svolením autora J. Davida.)